Zařízení, které dříve bylo výsadou komerčních prostor, ale dnes může být součástí kterékoliv domácnosti. Mimo jiné povinnost mít detektor kouře platí pro všechny nové objekty, které byly postaveny po roce 2008. Pokud jste tedy dostavěli dům, jistě víte, o co jde a že toto zařízení může zachránit lidský život.
Optický, teplotní nebo ionizační hlásič
Požární hlásič je jednoduché zařízení, které funguje po zapojení do elektrické sítě nebo po vložení lithiových baterií. V případě, že by zařízení zaznamenalo přítomnost kouře, automaticky začne vydávat pronikavý zvuk, které nelze přeslechnout. V závislosti na tom, co od hlásiče požadujete lze na trhu najít nepřeberné množství druhů, které mají i spoustu speciálních funkcí. Skvělá je například možnost propojení s centrálním zabezpečovacím systémem nebo varianta s LCD displejem, která vám bude ukazovat teplotu, čas nebo informace o naměřených hodnotách. V rámci pokroku je také možné zvolit typ, který lze propojit s mobilní aplikací a sledovat tak statistiky v domě i na dálku. Podobné je to i u funkce GSM připojení, která automaticky zašle po spuštění alarmu SMS na přednastavená telefonní čísla. Ať už jste tedy kdekoliv, vždy budete mít přehled o vaší domácnosti.
Pomineme-li speciální funkce, existují na trhu konkrétně tři druhy hlásičů:
- optický, který je vybaven speciální komorou, která zjišťuje přítomnost kouře. Pokud do komory vnikne kouř je vyslán světelný paprsek, který spustí automaticky alarm. Tento typ je nejjednodušší a často i nejlevnější. Jeho nevýhodami je, že není vhodný do koupelen a dílen a je náchylnější k falešným poplachům.
- naproti tomu ionizační detektory fungují na jiném principu. Obsahují sice podobnou komoru jako optické hlásiče, ale reagují na kouřové částice s výrazně nižší pohyblivostí, které signalizují požár. Dokáží tak velmi rychle zachytit rychlý vznik požáru. Výhodou je také, že dokáží zachytit i zápach vzniklý při spalování, a proto se hodí i do dílen. Naopak náročnější může být likvidace. Ionizační detektory totiž obsahují radioaktivní zdroj, který podléhá evidenci.
- teplotní, který obsahuje čidlo zaznamenávající teplotu v dané místnosti. Pokud se překročí teplotní limit stanovený pro konkrétní prostor zapne se alarm. Použití tohoto typu je určeno speciálně pro kotelny nebo dílny, kde se předpokládá přirozený výskyt kouře a prachu. Do domácnosti naopak tento typ není vhodný.
Umístění je klíčové
Ať už si vyberete jakýkoliv druh, velmi důležité je zvolit správné umístění. Vhodné je si promyslet, které potencionální zařízení nebo místa jsou rizikové a do jejich blízkosti a spojovacích stěn detektor umístit. Pokud máte novostavbu s více než jedním podlažím, je lepší umístit detektor do každého patra. Ideální je konkrétně mít jeden hlásič na schodišti a další přímo v ložnici. V dolním patře je pak vhodná instalace ve spojovacích místnostech a v obývací části. Při umístění dbejte také na použití jednotlivých typů. Jak bylo výše uvedeno, ne všechny se hodí pro použití v domácnosti.
Co se týče montáže čidla je možné umístit jak na zeď nebo na strop, vždy je ale nutné respektovat doporučení od konkrétního výrobce zařízení. Jen tak zajistíte, že přístroj bude fungovat správně a v případě nebezpečí vás ochrání.
Planý poplach
Každému z nás se občas stalo, že připálil jídlo a hlásič se automaticky zapne. V takovém případě postačí otevřít okno a kouř vyvětrat. Tím se alarm vypne a nebezpečí je zažehnáno.
Skutečné nebezpečí
Dojde-li k tomu nejhoršímu a skutečně u vás doma vznikne požár, nepanikařte. V prvních chvílích postačí k uhašení ohně zpravidla sklenka vody nebo plný kbelík. Voda však není univerzální. Naopak pokud vám vzplane olej na plotně, voda by vše jen zhoršila. Oheň je potřeba zadusit a k tomu skvěle poslouží poklička nebo mokrá látka či přikrývka. V případě, že oheň je již hojně rozšířen volejte ihned linku 155 a dbejte na své bezpečí a bezpečí všech členů vaší domácnosti!
Zareagujte včas a přejděte požáru a následným škodám. Jednoduché zařízení vás ochrání ať jste doma nebo na cestách!